Svět magie

26. března 2014 v 0:01 | Jack Storm |  Paranormální Jevy
Po dlouhém přemýšlení a zvažování reakcí na to co napíšu, jsem se rozhodl podělit se s vámi o to co vím, nebo vědí moji přátelé. Nebudu se tu snažit nikoho přesvědčit, protože je spousta nevěřících lidí a většina těch co věří, tak jen od doby co to sami zažili. Tedy je jen na vás zda uvěříte mím slovům. V následujících článcích se vám budu snažit přiblížit svět o kterém spousta z Vás neví, ale přesto tu vždy byl.
Pocházím ze starého rodu čarodějnic takže o tomto světě něco vím. V našem rodě už po několik generací magie není. poslední kdo po dlouhé době do tohoto světa vstoupil byla moje babička když byla ještě mladá, a i ta se poté kouzel zřekla a zničila vše co našemu rodu patřilo. Já jí to ovšem tolik nevěřím. Každá čarodějka si svá kouzla chrání chrání si vše co je její a nevěřím tomu že by má babička svím vlastním rozhodnutím zničila stovky let vědomostí našeho rodu.
Já jsem díky babičce byl od mala učen tomu že kouzla nejsou jen v pohádkách. Jako dítě totiž každý má čistější a nevinou mysl, která dokáže vnímat bytosti které se jinak skrývají. Babička mi vždy říkala že to co vím mi nikdo nevezme, že mám věřit tomu co cítím a neovlivňovat svou mysl názory ostatních. Dříve jsem nechápal nic z toho co mi babička říká, ale teď vím že se mě snažila připravit na svět který tu je a na který bych měl být připravený. A já chci na ten svět připravit Vás.
Já jsem se snažil ovládnout magii asi ve čtrnácti letech. Babička mě nechtěla učit to co ví ale přesto mi pár vědomostí dala. Musíte vědět že čarodějnice nejsou takové které vídáte ve filmech nebo takové co se v televizi předvádí s kartama na telefonu. Nikdy tu nebudu uvádět žádná kouzla a podobně jak je tomu na všech stránkách na internetu a pozornější člověk si všimne že na všech stránkách je uplně to samé a většinou i stěma samíma chybama. Taková kouzla co si seženete na internetu stejně nefungují a většinou to ani nejsou žádná kouzla. Kouzlo by si měl každý vytvořit sám, protože tu moc kterou kouzlo má mu dáváte vy sami svou vírou a vlastní mocí kterou do něj vložíte. Každý člověk má svou moc, ale nedokážou ji použít necítí ji a neví o ni. Probudit ji ale může každý, jenže ta moc je malá, potřebuje rozvinout trénováním tak jako vše. Rody čarodějnic tak jako byl ten můj získávali velkou moc tím že si vědomosti předávali od mala a rozvíjeli moc. Naučili se svou moc přenšet na jiné lidi. Ne vždy je to stoprocentní a může se přenést jen zlomek moci zároveň hrozí že ten kdo svou moc předává přijde o všechnu ikdyž ji nepřevede celou. Některé čarodějnice přenesli svou moc na svůj rod, tak aby zajistili sílu svím potomkům. Tak tomu bylo i u nás, ale mě ta moc nestačila, snažil jsem se získat víc a víc síly a bylo mi jedno jak.
Na své cestě za mocí mi bylo jedno odkud ta moc je, prostě jsem ji chtěl, chtěl jsem mít moc a dostal jsem ji. Nebylo to ale snadné, a ta moc kterou jsem získal nebyla čistá. Nakonec jsem o svou moc přišel, protože jsem začínal ztrácet svou duši. Má babička mě ochránila, ale té moci jsem se musel vzdát dobrovolně násilně mi ji odebrat nemohla, protože na ni byla příliš velká.
Ztratil jsem sílu a rozhodl se o vše podělit s Vámi. Pro někoho to bude varováním, někomu to bude pomocí na jeho cestě. Někomu to ale přijde nesmyslné. V dalších článcích vám přiblížím všechny části o získání a ztrátě mé moci, i o jejím původu. Řeknu vám i o bytostech a tvorech které znáte ale vřili jste že neexistují. Věřím že mezi vámi je někdo kdo by věděl víc než já a tak prosím podělte se o to co jste zažili vy.
 

1. Díl: Všechno zlé, je pro něco dobré

25. září 2012 v 17:56 | Jack Storm |  Charmed Boys

San Francisco se ponořilo do tmy. Mladá žena se ve svém bytě chystala ke spánku, ale ještě chtěla provést obřad slunce. Usedla ke svému oltáři a začala odříkávat děkovnou modlitbu bohu slunce. Kdosi se však oběvil v jejím bytě. Tiše kráčel zezadu k ženě, avšak žena si všimla že něco není vpořádku po zaleknutí její kočky. Se strachem se otočila. "To jsi ty, vyděsil si...." Žena však svou větu nedokončila jelikož muž ji zabodl nůž do břicha. Čepel nože zazářila a muž získal ženinu sílu a poté znovu zmizel tak jako se prvně oběvil.

Té samé noci se 24 letý mladík vracel do svého domu který vlastnil se svím bratrem. Vešel do chodby, ale byla tma. "Jacku?" promluvil mladík to tmy. "Jsem tady, spravuji sětlo." ozvalo se z obýváku. "Jacku promiň že jdu pozdě." "No to je novinka. Přišel bych kvuli tomu elektrikáři sám, ale víš přece že nemůžu z muzea dřív než v šest." "Jo promiň, zapoměl jsem se v čínské čtvrti." "Hledal tě tu Jeremy." "Jeremy? Co mohl chtít." "To nevím hned zas odešel." James vzal tašku se surovinami které nakoupil v číské čtvrti a odešel s nimi do kuchyně následován Jackem. "Co to všechno máš?" "Nějaké věci na zítřejší zkoušku na místo šéfkuchaře v restauraci." "Takže ta protivná baba tě nevzala?" "Ne." odpověděl James a všiml si dřevěné desky na stole. "Naše spiritistická deska..." "Jo našel sem jí ve sklepě, když sem hledal žárovky." "Mím třem synům, bude Vaším světlem při hledání stínů. Tři spolu stojí síly si spojí. Vaše máma.... Nikdy sme nepochopili co to znamená." přečetl James nápis na zadní straně desky. "No mohli bychom jí poslat Jacobovy třeba by se mu v hlavě trochu rozjasnilo." "Jsi na něj hrozně zlí." "Jamesi ten kluk neví co chce, nepřemýšlí dál." "Já bych řekl že se z toho dostává." "No, hlavně aby se nedostal sem k nám."
"No a to je právě to o čem sem s tebou chtěl mluvit." "Cože?" "No přišel v New Yorku o práci a vrací se sem." "Jak dlouho už to víš?" "Tři dny..." pokusí se zalhat James, ale Jack na něho vrhne zabijácký pohled. ".. dva týdny." "Dva týdny?! A proč si mi nic neřekl?" "Protože sem věděl jak budeš reagovat, nemáš ho rád." "Chtěl prodat babičin dům, on už tu nemá co dělat.!" "Notak, dej mu ještě jednu šanci.. kvuli mě." "Dobře, a kdy že se má vrátit?" "Noo.." v tom se otevřeli vchodové dveře a domem se nesl hlas dvaadvacetiletého chlapce. "Ahoj lidi, jsem zpátky." V Jackovi se napl snad každý sval v těle. "Jamesi to si snad děláš srandu!" "Promiň." oba šli do vstupní haly. "Ahoj Jacobe." pozdravil James a obejmul svého bratra. Jacob se podíval na Jacka, bylo na něm vidět že neví co říct. "Ahoj bráško... mám tu ještě svůj pokoj?" Jack chvíli váhal s odpovědí. "Ano máš." ze silnice se ozvalo troubení auta. "Jo, venku čeká taxík zapoměl sem zaplatit." "Vpohodě zařídím to." řekl James a vzal poněženku položenou na botníku.. "Jamesi to je moje peněženka." James mávl rukou a zmizel za dveřmi. "Díky že si mi tu ještě nechal pokoj." "Nebyl to můj nápad, James čekal až se vrátíš." "Jdu si vybalit." Jacob vyšel po schodech ověšený různými taškami a batohy a zamířil do pokoje který býval jeho. Věci v jeho pokoji mu vraceli vzpomínky. Chvíli po tom co vybalil oslední kus oblečení a sedl si na postel, někdo zaklepal na jeho dveře. "Ano?" vešel dovnitř James. "Chtěl sem aby tvůj pokoj zůstal tak jak byl než se vrátíš." "Díky, jak si mohl vědět že se vrátím." James se pousmál a sedl si vedle Jacoba. Vždycky ses vrátil."

Inspektor Gabriel Simons právě přijel na místo vraždy kam byl přivolán svým dlouholetým kolegou Derylem. "Ahoj Deryle. Co tu máme?" "Další obět toho seriového vraha. Dnes je to žena, oboustraný nůž střední velikosti." "Athame." opravil ho Gabriel. "Cože?" "Athame, tak se ten nůže jmenuje. Je to čarodějnický nůž." "Už zas? Chceš říct že to byla čarodějnice? A nechybí jí ještě bradavice a koště?" "Deryle je to stejné jako ty dva muži a dvě ženy před ní, všichni kolem 25ti let, nalezeni u nějakého oltáře, zabiti stejnou zbraní." "Ne, tohle ani nemůžeme použít u soudu. Já nevěřím na čarodějnice." "Ale já po tobě nechci aby si v ně věřil, jen věř mě." "A v tom je rozdíl?" "Hele, věříš na ufo?" "Ne." "Skvěle já taky ne, ale věříš že jsou lidé co věří na ufo." "No dobře, ale jen pro tentokrát." "Díky Deryle. Máme nějakého svědka?" "Je tu jeden muž který oběť ohlásil. Jeremy Coldwell."

Už znovu zabydlený Jacob seděl v obýváku s Jamesem a prohlíželi si tu starou desku kterou našel Jack ve sklepě. "Jamesi co to vyzkoušet?" "Ne, vždycky si s tím hýbal." James se zvedl a odcházel když v tom okamžiku se kruh na desce posunul i s Jacobovou rukou. Jacob se lekl a okmažitě kruh pustil. "Jamesi viděl si to?" do obýváku přišel i Jack. "Co se tu děje?" "Ten kruh se sám hýbal." "Jo jasně." Nevěřícně odvětil jack a znovu odešel, ve chvíli kdy se James chtěl otočit že také odejde kruh se znovu dal do pohybu. Teď byl zmatený i James. "Jacku, rychle pojď sem." "Co je." "Viděl sem to taky... a teď znovu dívej." všichni tři sledovali pohybující se kruh na staré dřevěné desce. Jacob vzal do ruky tužku a kus papíru a začal psát písmena na které kruh ukazoval. Když se přestal hýbat, chvíli ani jeden nepromluvili. "Co tam bylo napsáno?" zeptal se Jack. Jacob otočil kus papíru a na něm bylo napsáno Půda. Okamžik na to vypadl proud. "Skvělé, bouře spálila pojistky. Jamesi pojď semnou musíme to vyměnit." řekl Jack a zamířil do sklepa s baterkou. Jacob měl ale pořát v hlavě půdu. Rozhodl se tam jít, od jejich dětství byla půda pořát zamčená, babička jim říkala že dveře jsou rozbité a na půdě stejně nic není. Jacobovi to ale nestačilo vyběhl schody až nahorů a v momentě stál u dveří na půdu. Chvíli s nimi zápasil ale vzdal to, nešli otevřít. Rozhodl se tedy nechat to být. Otočil se, sešel pár schodů, a najednou se dveře sami otevřeli. Jacob byl trochu vyděšený, ale vešel dovnitř. Všude byl babičin starý nábytek a plno dalších starých věcí. Jacobův pohled ale upoutala stará zářící truhla na vyvýšené podlaze pod okny. Přešel pomalu k ní a otevřel jí. V truhle byla veliká stará kniha tmavězlené barvy s velkým symbolem triquetry. Jacob zavřel truhlu, posadil se na ní a knihu si položil na kolena, setřel z ní vrstvu prachu která se tam za roky nahromadila prohlédl si ji a otevřel na první stranu. Celá první strana byla pokryta ručně malovaným nápisem Kniha Stínů. Jacob neváhal a opatrně otočil na další stránku. Došlo mu že stará kniha je celá ručně psaná ozdobným písmem a začal číst jakousi báseň na první stránce. "Poslyš řeč čarodějů, tajemství co skrývá noc. Poznej jména nejstarších Bohů, slova těch nejsilnějších kouzel. Svědkem je mi tato chvíle, obracím sek staré síle. Dej velkou moc nám bratrům třem. Chceme mít moc. Dej nám sílu." v Tu chvíli v prázném obýváku začal modře zářit lustr. To už byly Jack a James na cestě na půdu. "Co tu děláš?" ptal se Jack Jacoba. "Našel sem tu nějakou knihu, je to asi nějaká kniha kouzel. Je plná různých zaříkadel a jakýchsi démonů a všeho." "cože? Ukaž." Jack s Jamesem přišli blíž a prohlíželi si knihu." "A nečetl si nic z toho nahlas že ne?" ptal se vyděšený James. "Jo četl." "Ale nic se nestalo žene?" "Všechno vypadá stejně takže asi ne." "Nechte toho, jdeme spát." řekl už tak dost unavený Jack.

Druhý den ráno už seděl Jacob s hrnkem kávy na schodech před domem a přemýšlel o všem co se včera stalo. Ze dveří vyšel James. "Vstal si nějak brzi Jacobe." "Vůbec sem neusnul." odpověděl Jacob a napil se kávy. "Neříkej mi že sis nasadil na hlavu špičatý klobou a létal po čtvrti na koštěti." Jacob se usmál a po chvíli zívl. "Jediný koště co sem kdy měl stálo v komoře vedle mopu." "Tak co si dělal?" byl trochu ustaraný James. "Četl... Jack je ještě doma?" "Ne, odešel do práce... Četls nahlas?" "Ne, ale v Knize stínů se píše že jedním z našich předků byla čarodějnice Melinda Worennová." "A máme bratrnce alkoholika, šílenou tetu a neviditelného otce." řekl ironicky James a zvedl se ze schodů. Jacob se zvedl taky a následoval Jamese k auktu. "Myslím to vážně, měla moc. Tři druhy moci. Mohla myšlenkou hýbat předměty, věštit a zastavovat čas. Než ji tenkrát upálili na hranici tak přísahala, že každé generace Worennů budou stále silnější a silnější čarodějnice a čarodějové a vyvrcholí to příchodem tří bratrů a oni budou nejmocnější čarodějové jaké kdy svět viděl. Jsou hodní a já myslím že jsme to my." "Podívej vím že to co se stalo včera večer bylo zvláštní, ale my nejsme čarodějové a nemáme žádnou vyjmečnou moc. Krom toho babička ani máma žádné čarodějnice nebyly." "Máme ochraňovat nevynné, přemýšlej o tom Jamesi." James s těmito slovy usdl do svého auta a odjel na svou pracovní zkoušku v restauraci.

Jamesovi šla práce od ruky, všechno mu vycházelo až na.. "Váš čas vypršel." do kuchyně přišel nafoukaný šefkuchař. Jamesovi chybělo nalít do omáčky pouze jedinou přísadu. "Promiňte ale víno.." "Ano bez vína by to nemělo žádnnou chuť" přerušil ho šefkuchař. "Neměl sem čas.." "Váš čas vypršel." znovu Jamese přerušil a nabral si trochu těstovin s omáčkou. James naštaně mávl rukama a najednou šefkuchař jakoby zmrzl. James na něho mluvil, mával mu rukou před očima, ale nic. Nevěděl co se děje, ale využil toho času, vzal trochu vína a polil s ním těstoviny které si šéf nabral. Vrátil se zpět na místo a v tu chvíli muž znovu rozmrzl. Dal si do pusy jídlo a po chvíli řekl jen dvě slova. "Velmi dobré."
Mezitím Jack ve své práci v muzeu řešil s šefem projekt na kterém pracoval už hodně dlouho, rozhodl se totiž že ho Jackovi vezme. Po dlouhé hádce Jack odešel z kanceláře. Byl tak naštvaný že by svého šéfa nejradši uškrtil. Ve zlosti podvědomě udělal rukama pohyb jako by někoho skutečně škrtil. Ale něco se stalo. V kanceláři se zničeho nic Jackově šéfovy sama stáhla kravata a začla ho škrtit.
Jacob se vydal na kole na projížďku po San Franciscu. Projížděl klidnou ulicí a v okamžiku dostal jakýsi záblesk když zavřel oči. Viděl dva mladé kluky na bruslích, pak viděl černé auto jedoucí proti němu. V dalším záblesku viděl jak kluci na bruslích se zamotali a vjeli do silnice přímo pod černé auto. Jacob nevěděl co to bylo a pokračoval v jízdě. V tom se oběvilo to černé auto. Jacob se podíval do ulice kdy byly ti kluci a skutečně se jeden z nich zamotal a Jacob neváhal a vjel kolem před auto a spadl, tím zastavil auto a zabránil chlapcům vjet do silnice a zachránil jim život.

Jack sebevědomě kráčel po přístupové hale nemocnice k recepci. "Zdravím, můj bratr měl malou nehodu, jmenuje se Jacob Halliwell." "Vydržte chvíli." odpověděla recepční a obrátila se k muži stojícímu vedle Jacka. "Jak že se to jmenujete?" Muž se otočil tak že mu viděl do obličeje i Jack "Inspektor Gabriel Sylar." Jack okmažitě poznal Gabriela kterého znal před pár lety opravdu dobře. "Gabrieli?" muž se podíval na Jacka a trochu znejistěl. "Jacku? Jsi to vážně ty? Jak se máš?" "Jo celkem dobře, jak se máš ty?" Jack se usmíval protože byl rád že ho Gabriel poznal. "Fajn, jen sem nečekal že tě tu potkám." "Jo přišel sem pro Jacoba, měl nějakou nehodu." "A je to vážné?" "Ne, nic mu není, ale co tady děláš ty?" "No, vyšetřuju vraždu." žena z recepce se vrátila s informacemi pro oba. "Jacob Halliwell bude připraven za 10 minut, inspektore ordinace doktora Gordna je na konci chodby, teď tam má pacienta, ale můžete počkat před ordinací." "Děkuji" odpověděli Jack a Gabriel zároveň.

O pár hodin později byly Jack a Jacob spolu v baru a mluvili o tom co se ten den stalo. "Mocní vyvolení čarodějové. Jacobe to je blbost." "Neříkej mi že se ti dnes nestalo nic zvláštního, třeba nezastavil si čas nebo podobně?" "Eh, Roger mi vzal výstavu v muzeu, co sem měl dělat? Tak jo hele vím že si myslíš že můžeš předvídat budoucnost což je dost ironické protože..." "Protože na ni sám nemyslím?! Protože na rozdíl od toho tvého nalinkovaného pekla já nemám žádnou představu?! Ikdyž tomu nemůžeš uvěřit, nemůžeš aspoň jednou věřit mě?" "Jacobe, já nemám zvláštní schopnosti.... Kde je ta smetana?" najednou se po baru začla sunout lahvička se smetanou přímo k Jackovi "Vážně nemáš? Ani to tak nevypadá." řekl Jacob ironicky. Jack se soustředil, a smetana se sama přelila do kávy. "Bože, já můžu hýbat věcmi pomoci myšlenky." "Máš toho v sobě tolik, že bys měl mít zbrojní pas." řekl vesele Jacob. "Nevěřím tomu." řekl Jack. "James určitě umí zastavit čas." přemýšlel nahlas Jacob a sledoval jak do sebe Jack hází jednoho panáka za druhým. "Je ti dobře?" "Jo je mi dobře, udělal si ze mě čaroděje!" "Tím si se narodil, jako my, a měli by sme se s tím naučit žít." Jack zaplatil a oba se vydali domů. Po cestě však Jacob pokačoval dál. "Když sem pročítal knihu stínů našel sem tam různé obrazy. Hrůzné výjevy tří mužů bojujících se všemi možnými formami pozemského i nadpozemského zla." "Zlo proti zlu. To je novinka." řekl Jack. "Ale čarodějnice můžou být zlý nebo dobrý, dobrá čarodějka si může dělat co chce, ale nikdy nikomu neubližuje. Zlá čarodějnice nebo zaklínač mají jeden cíl. Zbíjet dobrý čarodějnice a získat jejich moc. Bohužel vypadají jako normální lidi. Může to být kdokoli a kdekoli." "A co to má společného s námi?" "No na prvním obraze ti muži ještě spali, ale na druhém bojovali s nějakým čarodějem. Já bych řekl že dokud sme o svých schopnostech nevěděli byly sme ještě relativně v bezpečí, ale teď už ne." "Jasně, potřebuju něco na bolesthlavy." Jack a Jacob zabočili do vedlejší uličky a vešli do lékárny. "Promiňte, kde tu máte něco na bolest hlavy?" Ptal se Jack muže za pokladnou. "Řada 6." Jack a Jacob bloudili uličkama a Jacob pořát mluvil o čarodějnictví. "Tvoje moc není omezená na přelívání kávy a podobně je mnohem větši, si mocný, nejsilnější z nás tří." "Já tu moc ale nechci!" "Ale nezáleží na tobě jestli ji chceš, prostě ses s ní narodil, chováš se stejně jako tenkrát když odešel táta." "O něm se ani nezmiňuj. Sakra kde je ten aspirin!" z regálu na Jacka vylétla krabička s léky. Díky svím rychlím reakcím tu krabičku chytil. "Vydíš říkal sem to. Tvá moc nejspíš sílí když si naštvaný." "Jenže já tu moc nechci." "Nejde o to co chceš. Táta neodešel od mámy kvuli tomu že byla čarodějka." "On nás opustil! Za 20 let si nenašel chvíli kdy by se nám na chvíli ozval." Jak byl tak naštvaný že to jeho sílu obrovsky znásobilo z e všech regálů všechno vylétlo a sesypalo se to do uličky. "To jsem byl já." "Pořát ti říkám že jsi mocný." "Tak jo, berem prášky a mizíme."
Mezitím James mířil domů šťastný že prošel zkouškou a získal práci šefkuchaře. Na cestě potkal Jeremiho. "Ahoj Jeremi, prý si mě hledal." "Jo pojď musím ti něco ukázat." "O co jde, jsem unavený a už je dost pozdě." "Tohle nepočká, musíš jít semnou." "Dobře kam jdeme?" "Nahoru do toho starého domu." řekl Jeremi a ukázal na jednu vysokou budovu blízko nich. Oba vešli do domu a nastoupili do starého výtahu. Když už chvíli jeli James se ze zvědavosti zeptal. "Tak co si mi to chtěl ukázat?" "Tohle." řekl drsně Jaremi a výtahl oboustraný nůž. James se lekl a mávl rukama tak jako předtím v restauraci. "Sakra, co teď?" James vzal Jeremimu nůž a vypl výtah tak aby z něho mohl odejít. Byl na prázdném místě všude se váleli kusy dřeva a kovové tyče. James se ohlédl na Jeremiho do výtahu ale už tam nebyl. Otočil se zpět a Jeremi stál před ním. "Takže už máš svou moc, přesně na to jsem čekal." James se otočil a chtěl utéct ale Jeremi ho odkopl a Jamesovi spadl nůž z ruky. Chytil kus dřeva a praštil s ním Jeremiho po hlavě. Na chvíli ztratil vědomí a to dalo Jamesovi šanci utéct. Nasedl do svého auta a jel rychle domů.
Jack s Jacobem už doma nedočkavě čekali s jakou zprávou se vrátí James. Ani jeden nepochyboval o Jamesově kuchařských schopnostech a byli si celkem jistí že to místo dostane, ale i tak ho pořát vyhlíželi. Jack přišel za Jacobem do kuchyně a nesl v náručí krásnou perskou kočku s přívěskem na obojku se znakme Triquetry. "Byl tu Gabriel dal mi tu kočku, prý ji našli na místě činu a nechtělo se mu jí dát do útulku." "Necháme si ji. Proč ne." Odpověděl s úsměvem Jacob. Do domu přiběhl vystrašený James a okamžitě zamkl dveře. "Jacku!!" křičel James už odedveří. "Jsem tady." odpověděl Jack a spolu s Jacobem běželi do haly. "Co se děje?" ptal se Jack, když viděl vyplašeného Jamese. "Zamkněte všechny dveře. Jacobe běž se podívat do knihy stínů pokus se zjistit něco o čarodějích." "Čarodějích?" "Jo, Jeremi je čaroděj, pokusil se mě zabít kvuli mé moci."
Všichni tři vyběhli do podkroví a začli s rituálem. Jack zapálil 7 bílích svící do kruhu, všichni tři si sedli na zem dovnitř kruhu a doprostřed dali malí kotlík. "Máme jen 7 bílích svící, ale potřebujeme osmou do kotlíku." řekl James. "Jo tady." Jacob vytáhl malou dortovou svíčku. "Dortovou svíčku? To jako vážně?" "Hele Jamesi, jinou už nemám, a je hlavní že to bude fungovat." Jacob zapálil svíčku a hodil ji do kotlíku. James vzal malou woodoo panenku a růži s velkými trny. Růži zabodl trnama do panenky a ovázal malím kouskem provázku. Společně pak řekli kouzlo. "Až vzplanou trny na této růži, poznej Jeremi tu bolest na vlastní kůži." Poté co to dořekli hodil James do kotlíku panenku a kotlík zavalila mlha která se začala šířit při zemi po podkroví a poté zmizela i s růží. James a Jack už byli na odchodu. Jacob se zvedl a chytil kotlík, ale ihned po doteku dostal vidění. Viděl Jeremiho jak jeho tělo začli porobodávat trny, ale Jeremi žil dál. "Stát, nefungovalo to!" vykřikl Jacob. "Cože?" zeptali se Jack a James nastejno. "To ouzlo, nefugovalo. Jeremi žije. A je na cestě sem." "Jak to víš?" Divil se Jack. "Nevím přesně jak to funguje, ale když sem se dotkl toho kotlíku tak sem dostal vidění." "Kde je?" "Je přímo tady." Všichni tři utíkali ze schodů k hlavním dveřím. Jen doběhli dolů Jeremi rozrazil dveře. "Někam jdete?" řekl svím démonickým hlasem a chystal se hodit Athame. Jack přivřel oči a pomocí své moci Jeremiho odhodil. "Utíkejte nahoru!" zakřičel Jack na své dva bratry. A znovu odhodil vstávajícího Jeremiho a vyhěl taky po schodech do podkroví. Zamkli dveře a přitáhli před ně skříň. "Mě nezastavíte!" Smál se Jeremi svím démonským hlasem. A pomocí svích ukradených schopností rozrazil dveře. Jacob, James a Jack stáli uprostřed podkroví celý vyděšení. "Co budeme dělat?" ptal se James. Mezitím Jeremi natáhl ruku a z Athame vlétl plamen který na zemi utvořil kruh z ohně kolem bratrů. "Vzpomeňte si na ten nápis na desce!" křičel Jack. Všichni tři pak spolu začli odříkávat stejnou větu. "Tři spolu stojí, síly si spojí. Tři spolu stojí, síli si spojí. Tři spolu stojí, síli si spojí." Plamen který je obklopoval se změnil ve vítr. Vítr tvořil neproniknutelnou stěnu a pohlcoval všechny Jeremiho útoky. "Co s ním?" ptal se Jacob. "Možná když se chytnem za ruce, tak se naše moc propjí a budem silnější." řekl James. James a Jacob se chytli Jacka každý z jedné strany a společně znovu začli. "Tři spolu stojí síli si spojí. Tři spolu stojí, síli si spojí. Tři spolu stojí, síli si spojí." Jeremiho tělo začínalo hořet a poté vybuchlo. "Zvítězili sme." řekl Jacob a větrná stěna zmizela.
Druhý den ráno vyšel Jack ven před dům pro noviny které leželi na jejich schodišti. "Ahoj Jacku." Jack se otičil aby viděl na člověka který ho pozdravil. "Gabrieli. Co tu děláš?" "No měl sem cestu kolem, tak se se zastavil." "Jen tak?" usmál se Jack. "No říkal sem si jestli nechceš někdy někam zajít a zavzpomínat na staré časy." "Ok, to bych mohl. Jen můj život se stal poněkud komplikovanější." "Jo, no to chápu." "Zavolám ti a domluvíme se." usmál se Jack a rozloučil se s Gabrielem.

Orexin A - Spánková droga?

16. září 2012 v 19:14 | Jack Storm |  Záhadné události
Americká výzkumná agentura DARPA letos v létě informovala média o objevu látky, která podle všeho funguje jako áhrada spánku. jedná se o hormon orexin A. Vědci zatím drogu testovali pouze na zvířatech, pokusy však ukázaly, že orexin A dokáže odstraňovat příznaky únavy, ale i spánkové deprivace. Navozuje tedy pocit, že se uživatel opravdu vyspal. "Brání to ospalosti, aniž by to vedlo k vyhoření." potvrzuje jeden z výzkumníků zabívajících se orexinem A, psychyatr Jerome Siegel z Kalifornské univerzity. DARPA k objevu došla při hledání vhodného stimulantu proamerické ozbrojené síly, které také výzkum financovaly.
 


World Trade Center

11. září 2012 v 21:15 | Jack Storm |  Konspirační teorie
Dnes je tomu přesně 11 let co byl proveden atentát na World Trade Center, neboli dvojčata. Světové obchodní centrum v New Yorku toho dne šlo k zemi po nárazu dvou letadel. Zemřelo přez 3000 lidí a mnoho rodin ztratilo své blízké. Vláda spojených států vydala prohlášení že útok byl proveden unesenými letadly teroristy Al Kaidy pod vedením Usama Bin Ladina. Každý jistě ví že to byl důvod začátku války v Iráku. Avšak kdo ví že to je ten důvod proč dvojčata spadla. Jsou lidé kteří vidí věci které by vidět neměli. jsou svědkové kteří byly umlčeni. Proč? Co vláda spojených států skrývá, a jaký má důvod utajovat pravdu. Co se podle Vás skutečně stalo? napište mi prosím svůj názor do komentářů...

Klan Draka a vlka část druhá

24. července 2012 v 22:07 | Jack Storm |  Válka Čarodějů
"Kdo je ten odvedle?" zeptal se Cam. "Takže jsi ho už viděl." pousmála se babička." Jmenuje se Adam Storm. Je to moc hodný kluk, ale ve škole není moc oblíbený, má jen pár přátel, možná byste se mohli seznámit. Když byl menší přišel o oba rodiče teď žije také se svou babičkou. "Myslím že půjdu spát." řekl Jack. "Já taky." přidal se Cam a oda odešli od stolu. "Dobrou noc děti." řekla jim babička a usmála se. Dvojčata odešli do svých pokojů. Jack si lehl do postele a usnul. Cam se šel podívat k oknu a znovu viděl toho kluka, Adama. Adam zrovna zavíral okno a všiml si Cama, zvedl ruku a zamával mu, Cam ze slušnosti také zvedl ruku. Adam se usmál a odešel. Cameron si lehl na postel a po chvíli usnul. Jackovi i Cameronovi se zdál ten samí sen, viděli bojovat vlka s drakem. Když vlk zvítězil, oba se probudili a s nimi i Adam Storm a další čtyři mladí lidi z města. Všichni měli stejný sen a probudil je v jednu chvíli... ve vlkově smrtící ráně.

Následujícího rána našel Cameron vzkaz od babičky v kuchyni na stole. Šla jsem zařídit pár věcí, užijte si první den v nové škole. Cam znovu odešel do pokoje a oblékl se. Když si ale bral košili všiml si uvolněného rohu krbu. Vstal a šel se podívat co s tím je. Když sundal uvolněný kus zjistil že je tam schovaná jakási stará kniha vázaná v kůži s vypálenou hlavou vlka. Vyndal jí, oprášil a vrátil zpět kus krbu který se záhadně zacelil. Cam si s knihou sedl na postel a rozvázal tkaničky které drželi knihu zavřenou a chránili ji před poškozením. Kniha byla popsána různými rukopisy, a podivnými obrázky. Letmo prohlížel knihu až z ní vypadla jakási obálka která tam nepatřila. Bylo na ní napsáno Cameron a Jack. s údivem vytáhl popsaný papír z obálky a začal číst. Moje sladké děti, to že jste tohle našli znamená, že tu už nejsem a za to se omlouvám. Takový život jsem pro vás nechtěla, ale před osudem se utíká těžko. Doufala jsem že když to před vámi utajím tak vás ochráním, ale nakonec jsem vás zanechala bez ochrany. Jste čarodějové. Máte v sobě neuvěřitelnou moc. Lidé si pro ni přijdou. Přijdou si pro vás. Chraňte svůj dar, a chraňte svůj život, jelikož já jsem zklamala. Od vašeho narození jsem potlačovala vaše schopnosti, avšak má kouzla slábla s vaším věkem. Očarovala jsem svou moc, aby po mé smrti přešla do vás. Snad vás ochrání.. Nezapomeňte na mě.. Vaše milující máma.
Cam pomalu zpracovával vše co si právě přečetl a začínalo mu to dávat smysl. To propojení mezi ním a Jackem, to jejich občasné posunutí nějakého předmětu. Ty rukopisy a obrázky v knize kterou našel, musí to být kniha kouzel jejich rodiny... Musím to říct Jackovi.
"Jack!! Sakra Jacku okamžitě vylez z té postele!" Cam vrazil do Jackova pokoje a Jack se s leknutím probudil. "Co je? Tvůj pokoj ti nestačí že lezeš do mého?" "No mimo to že přijdeš pozdě do školy, což je mi ukradené, bych ti měl ukázat co jsem právě našel." řekl Cam a zvedl ruku s knihou. "Hmm... kniha, a kvuli tomu si mě budil?"... "Byl v ní dopis pro nás dva... od mámy.." Jack okamžitě vylezl z postele a v momentě stál u Cama. "Přečti si ho, a prosím oblékni se ať už můžeme jet."

Tmavý Land Rover zaparkoval na školním parkovišti a Jack s Camem si to namířili do školy. "Jacku co si myslíš o tom dopise?" "Je to jasné bráško, jsme čarodějové a máme moc, a podle mámy zatraceně velkou." Usmál se Jack a dal Camovi ruku kolem ramen. Cam zahlédl svého souseda Adama který měl namířeno k nim, blond vlasy mu trochu proplétal slabí vítr a jeho modré oči zářili už zdálky. "Ahoj, takže vy jste ty dvojčata Carterovi? Já jsem Adam Storm." "Ahoj Jsem Cameron" "Já Jack" "Rád vás poznávám, ikdyž stebou jsem se viděl už včera." řekl Adam a usmál se na Cama. "Adame mohl by si nám prosím ukázat kde je ředitelna?" Zeptal se Jack. "Jasně." Cam neváhal a začal se Adama vyptávat na různé věci. "Jakto že nás znáš?" Adam se znovu usmál, bylo vidět že se rád směje. "Moje babička se zná s tou vaší, potom co se stalo vaší matce mi babička říkala že přijedete... omluvám se, do toho mi nic není." "To je v pohodě." řekl Cam, ale bylo vidět že zráta taky ho pořát trápí, a teď po tom co četl ten dopis je z toho zmatený ještě víc. Jack i toho všiml a proto se raději ptal Adama dál. "Ty prý taky bydlíš s babičkou." "Jo už pět let, moji rodiče oba zemřeli při požáru." "To jsem nevěděl promiň." "Je to už dlouho... tak tady je ředitelna." řekl Adam a zamával jim s úsměvem který byl na jeho tváři jak se zdá každou vteřinu. "Ahoj a díky" "Tak ve třídě." a oba mu také zamávali. Jack zaklepal na dveře a zevnitř se jim ozval ženský hlas. "Vstupte" Nejprve vstoupil Jack následovaný Cameronem. V koženém řesle tam seděla mladá žena kolem 30ti s dlouhými vlasy zadělanými sponou. "Á dvojčata Carterovi, už jsem vás očekávala, prosím posaďte se." a ukázala na křesla před svím stolem. "Dobrý den" pozdravili oba slušně. "Jsem Lori Camberlainová, ředitelka školy. Vaše babička semnou už vše vyřídila takže od vás už nepotřebuji žádné papírování, a přijměte prosím moji upřímnou soustrast, vaše matka a já jsme byly přítelkyně už od střední školy.... a abych nezapoměla, tady máte svůj rozvrh a plánek školy. Tak už vás víc nebudu zdržovat můžete jít." "Děkujeme." řekl Jack a oba vyšli ven. "Jacku zmínila se ti máma někdy o ní?" "Ne, vlastně nikdy moc nemluvila o svém životě v Galactice." Jack a Cam šli hledat svoje skříňky a bloudili po chodbách a míjeli tolikalidí, ale dvou si všimli když procházeli kolem zaslechli jejich rozhovor, Jasone, říkám ti že musejí mít svou moc, měla sem sen, vlk porazil draka..." kluk vypadal trochu překvapeně narozdíl od holky s temně černými vlasy svázanými koženým řemínkem a rozzuřenou tváří.. "Fay já měl ten sen taky, možná že tu už sou, musíme to říct ostatním, já to řeknu Caroline mám s ní jít na oběd, ty to řekni Casii a Adamovi" když je míjeli pohled Camerona a Fay se setkal. Fayin rozzuřený obličej se uklidnil a sledoval Camerona i Jacka. Jak byl Cam zabraný do pohledu Fay tak málem vrazil do Adama který už byl zase u nich.Adam se podíval stejným směrem jako Cam. "Fay Camberline a hlavní záporačka, tak potrvá než si na ní zvyknete a Jason Donowan, ten je docela vpohodě." "Adame.. zrovna jsme hledali skříňky." "ukaž číslo... 518, támhle, já mám 516." a ukázal pár metrů před sebe. Cam se v myšlenkách spojil s Jackem. "Jacku slyšel jsi jejich rozhovor?" "Jo slyšel." "Jacku já měl asi stejný sen." "Vlk bojoval s drakem a zvítězil, já to viděl taky." Pokračování příště =)

Válka čarodějů: Klan Draka a Vlka

19. července 2012 v 23:30 | Jack Storm |  Válka Čarodějů
Život na střední škole není lehký pro nikoho, někteří jsou přehlíženi a někteří za hvězdy, ale ne každý má tajemství jako dvojčata jack a Cameron Carterovi. Tito dva by se dali zařadit do kategorie přehlížených, jejich od narození bílé vlasy je dělají trochu zvláštními, ale není to co by se dalo považovat za jejich hlavní tajemství. Jack a Cameron žili od dětství jen s matkou, otce nikdy nepoznali, prý zemřel než se narodili a tak tomu ani jeden nevěnoval pozornost. Pro ně to byl nudný život.
"Bože to je tak nudná hodina, nesnáším historii." pomyslel si Jack "Kdo by to byl řekl..." slyšel Jack ve své hlavě Camův hlas. "Camerone! Nelez mi do hlavy!" "Proč ne? Vždyť to jde tak snadno." "Vypadni z moji mysli a hned!" zakřičel Jack v myšlenkách. "Nebo co?" Jack se podíval před sebe do vedlejší řady kde seděl Cameron. Jemě mávl rukou tak aby si toho nikdo nevšiml. Z lavice za Cameronem vzlétla učebnice a praštila ho do hlavy. Cam se nevině podrbal na hlavě a přitrouble se na Jacka usmál. "To bolelo." řekl Cam Jackovi zase v myšlenkách. "Já ti říkal ať mi nelezeš do hlavy." odpověděl Jack a opětoval úsměv.
Na ulici města se procházel muž temně oblečen a držel se ve stínech. Došel k bílému patrovému domu a zahleděl se do okna. V okně byla vidět usmívající se žena v kuchyni jak něco vaří. Muž vztáhl ruku k oknu, zavřel oči a začal se na něco soustředit. Zničeho nic začal ženě na sporáku hořet hrnec s jídlem. "Co to sakra?... Depulso.." a plamen uhasl. Udivená žena radši vše vypla a šla s hrncem dál od sporáku. Mezitím muž vešel dodomu a omylem schodil stojan u dveří. Žena se znovu lekla. "Came? Jacku? jste to vy?..." nikdo se však neozval a tak se žena šla podívat, došla do předsíně když v tom před ní stál ten muž. "Ahoj Lauro.." žena se lekla a s velkým zděšením ve tváři ze sebe vydala jen pár slov. "Dereku.. ty máš být mrtví... porazili sme tě!!" "Porazili, ale nezabili! Přišel jsem si pro své syny, dej mi jejich moc!" "Nikdy! nejdřív mě budeš muset zabít aby ses k nim dostal!" "Oh Lauro pořát taková jako když jsme byly spolu. Taky že tě zabiju, ale myslel jsem že mi nejdřív pomůžeš." muž vztáhl ruku, ale žena byla rychlejší vyslala proti němu tlakovou vlnu a odrazila ho do zdi. "Mě nemůžeš porazit Lauro. Ani tvoje matka, velká všemi uznávaná čarodějka Helena, ani celý ten váš klan!!" muž znovu vztáhl ruku a vyslal blesk který zasáhl ženu do srdce. Spadla mrtvá k zemi a vzlétlo z ní bílé zářivé světlo viditelné jen čarodějům. Muž znovu vyšel před dům. nyní zvedl obě ruce a zavřel oči, začal se soustředit a pak řekl tychým vyrovnaným hlasem "Expernos faier!!! acelý dům explodoval.
Do třídy vlétlobílé světlo do Jacka a Camerona, a nevšimli si toho ani oni dva. "Jacku cítil si to?" zeptal se Cam v myšlenkách. "Jo,co to bylo?" "To nevím..." Najednou hodinu přerušila policie která šla k učiteli a ten pak poslal Jacka a Camerona na chodbu s policií. "Jste Jack a CAmeron Carterovi?" zeptal se policista. "Ano" odpověděl jack. "mám pro vás špatnou zprv, ve vašem domě došlo k úniku plynu a následnné explozi... vaše matka je mrtvá.. je mi to líto.." "Néé to není možné." rozbrečel se Cameron a spadl na kolena. Jack ho objal a sedl si k němu. Policista odešel a nechal je samotné na chodbě. "Co budeme dělat Jacku?" ptal se Cameron se slzami v očích. Odjedeme k babičce Heleně, jedině tam teď můžeme zůstat.."

O týden později zastavil tmavý Land Rover před viktoriánským domem ze kterého vyšla žena velmi podobná jejich matce, Helena Benitová. Dvojčata vystoupila s auta a jejich babička je objala na přivítání. "Jacku, Camerone, tak ráda vás vidím, je mi tak líto co se stalo." babička je pustila a prohlédla si je znovu po 7 letech. "Vítejte v Galaktice děti. Teď je to i vaše město. Pojďte vaše pokoje jsou připravené. Dvojčata vyšla do patra a každý si vzali jeden pooj. Nebyly moc vybavené, přecijen to bylo narychlo. Jack sebou plácl na postel, kdežto Cam se šel podívat k oknu jaký má výhled, k jeho zklamání zjistil že výhled je na vedlejší dům, avšak když se podíval,naproti Camově oknu seděl v oteřeném okně nějaký blonďatý emo kluk se sundaným trikem, protože byl zabrán do kresby na zadní staně trika, když se Cam podíval pořádně vypadalo to jako křídla.. "No doufám že s ním budu vycházet dobře když máme pokoje naproti sobě." povzdechl si Cam a lehl si na postel... za pár hodin šli na večeři kterou jim babička uvařila na přivítanou. "Zítra můžete nastoupit do školy,znám se s vaší ředitelkou a vše jsem už zařídila." "díky babi." povzdechl Jack. Pokračování příště... =)

Vzpomínka na SGU

29. května 2012 v 15:24 | Jack Storm |  SG O seriálu
Kdo ještě nezapoměl na tento super seriál?Usmívající se

Bohemian Grove

24. května 2012 v 19:41 | Jack Storm |  Konspirační teorie
Bohemian Grove (Bohémský lesík) leží v americkém státě Kalifornie a je znám jako místo, kde se schází úzce uzavřený Bohemianský klub (Bohemian Club). Jeho členy jsou údajně nejmocnější muži světa, kteří zde mají projednávat tajné politické a obchodní záležitosti. Je známo, že na zdejší schůze jezdívalo několik amerických prezidentů a celebrit. Říká se, že v Bohemian rove se řešil například projekt Manhattan - utajovaný vývoj atomové bomby, která v roce 1945 zničila japonská měsra Hirošima a Nagasaki. Kam až sahají prsty členů této elitářské skupiny, není zcela jasné. Některé konspirační teorie naznačuj, že jsou součástí plánu NWO (nového světového řádu), jehož cílem má být ovládnutí světa.

Atlantis battle

13. května 2012 v 21:18 | Jack Storm |  SG O seriálu

UFO, mimozemské civilizace a technologie

12. května 2012 v 17:28 | Jack Storm |  Konspirační teorie
Někdo věří někdo ne, avšak tyto věci jsou skutečné a vlády světa se je snaží skrýt, avšak našli se lidé kteří byly ochotní ohrozit sebe a jít na veřejnost s tím co vědí. Bývali to vysoce postavení lidé, důstojnící armády, členové tajných jednotek, všichni kdo o tom věděli ale byly umlčeni. Natočili dokument kterým se snaží upozornit lidstvo na to co se děje. Doporučuji shldnout celý dokument, protože v něm není chvilka kdy by tam nebylo něco důležitého. Někdo věří někdo ne, je to pouze na vás...

Kam dál